Na e-triatlonu vyšel včera článek propagující wattmetry – Osm důvodů proč trénovat s měřičem výkonu. Je zcela nepochybné, že tyto cyklistické computery mají, i přes svoji poněkud šílenou cenovku, v trénikové přípravě i v závodech svoje nezastupitelné místo. Nicméně…

… posun, resp. zlepšení funkčních parametrů sportovce (TF a VO2), tedy právě to, co nám vedle techniky (efektivity) pohybu umožní podat kýžený vyšší výkon [watty], je možné jen dle měřených funkčních parametrů – tedy hlavně dle měření TF. S uvedeným „… tepovou frekvenci ovlivňuje celá řada faktorů, mezi něž patří stres, kvalita a délka spánku, pitný režim, konzumace kofeinu atd.„, nelze než souhlasit. Ale právě v tom je trochu potíž. Pojedu-li ve stejném tréniku(závodě), ve stejném úseku, na stejné trati, na stejných wattech jednou v pondělí, podruhé ve čtvrtek nebo v dusném horku / za deště nebo unavený / zregenerovaný, pojedu na úplně jiných tepech i s jinou spotřebou kyslíku a podaný výkon tak bude metabolicky úplně jinak krytý. A to se může – zejména v závodě – hodně, hodně krutě vymstít. Snaha udržet v klíčovém úseku cyklistiky watty na předem stanovené úrovni jen proto, že jsem to tak jel před tím desetkrát v tréninku může znamenat, že se do běžecké části závodu už ani nepodívám.

Měřit výkon bez měření tepové frekvence – tedy používat wattmetr bez sporttestru nedává příliš smysl.

… měření sporttesterem má svá omezení a skutečně platí, že „… nárůst tepové frekvence je poměrně pomalý, tudíž nevhodný pro krátké intervaly„. Krátkým intervalem lze ale v tomto aspektu chápat interval v řádu cca desítek vteřin. Triatleti ale nejsou spritneři, jejich zátěž je kontinuální v řádu desítek minut až hodin. Se zpožděním reakce organismu (TF) na podávaný výkon lze v tréninku i v závodě vcelku dobře počítat a dle toho výkon/zátěž/intenzitu plánovat.

I z tohoto hlediska lze tedy říci, že použití wattmetru je určitě přínosem, ale bez měření tepové frekvence se prostě neobejdeme.

… „Pokud je čas na trénink omezený, umožňuje měřič výkonu vynechat „prázdné“ kilometry a zaměřit se výhradně na kvalitní tréninky.“ – naprosto nesouhlasím. Trénink napsaný čistě dle wattů bude mít za rozdílných podmínek (viz výše) zcela rozdílný efekt. Ikdyž porovnání watt/TF v opakovaných trénincích specifické přípravy bude urřčitě přínosné. Tím se ale opět dostáváme k nutnosti použití sporttesteru.

 

Zde je publikovaný článek:

Osm důvodů proč trénovat s měřičem výkonu

9.02.2017 – Pavel Kopáček

Vytrvalostní sporty jsou v období bouřlivého rozvoje techniky. Technologie jsou tak fantastické, že je často obtížné se v neustálém přílivu nových informací zorientovat. Některé technologie můžete v klidu ignorovat, protože jsou tak drahé či složité, že je jejich praktické využití zatím jen sporné. Power meter, tedy měřič výkonu, je něco, co se hodí všem sportovcům. Pro ty, kteří dosud odolávali, přinášíme osm důvodů k okamžitému zakoupení.

1. Přesnější měření tréninku

Než se začalo s měřením tepové frekvence (česká odborná veřejnost nyní preferuje výraz frekvence srdeční činnosti – zde si dovolíme být poněkud lidovější) psali trenéři tréninky podle délky či tempa. Časem se přišlo na to, že tato metoda je velmi nepřesná. Trenéři i sportovci postupně zjišťují totéž i u tepové frekvence. Tepovka má tři hlavní chyby. Zatímco k jejímu zvýšení je nutné vyvinout úsilí, tak k jejímu udržení na vyšší úrovni už takové úsilí potřeba není (zatímco parametr výkonu vám hodnotu změří okamžitě). Dále je pak známo, že nárůst tepové frekvence je poměrně pomalý, tudíž nevhodný pro krátké intervaly, jelikož tělo dokáže často prokazatelně zareagovat až po skončení intervalu samého. Další věc je, že tepovou frekvenci ovlivňuje celá řada faktorů, mezi něž patří stres, kvalita a délka spánku, pitný režim, konzumace kofeinu atd. Tím je obtížné porovnávat dokonce výkony o stejné délce.

2. Kvantifikace sportovní zátěže

Každý den se mění intenzita i objem tréninku a mohou nastat potíže s vyhodnocením fyziologického zatížení po výkonu a mezi fázemi. Když zapojíte do přípravy měřič výkonu, budete moci náročnost tréninku kvantifikovat a vyhodnotit zatížení. Po tomto vyhodnocení můžete začít používat ke sledování trénovanosti, únavy a formy v čase tzv. Performance Management Chart (PMC).

3. Specifická příprava

Při tréninku na konkrétní závod chce být závodník připraven na specifické podmínky daných tratí. Proto je nutné velmi přesně simulovat zátěž, která je potřeba k úspěchu na konkrétní trati. Pokud například už z tréninkové skupiny či týmu někdo danou trať jel, může vyhodnocení výkonových údajů sloužit k vytvoření tréninkového plánu specificky zaměřeného na určité hodnoty watt/kg v klíčových okamžicích závodu.

4. Zlepšení účinnosti a kvality tréninku

Pokud máte pocit, že power meter je jen pro profíky (jak by koneckonců naznačovala jeho cena), tak vězte, že právě plně zaměstnanému hobíkovi může pomoci. Pokud je čas na trénink omezený, umožňuje měřič výkonu vynechat „prázdné“ kilometry a zaměřit se výhradně na kvalitní tréninky. Kvalitní motivy obvykle obsahují přesné intervaly, které zatěžuji závodníkův organismus způsobem, který vyvolá kvalitní adaptaci bez akumulace zbytečné únavy. Trénink lze také důkladně vyhodnocovat a provádět úpravy do budoucna.

5. Kvantifikace zlepšení v čase

Vzhledem k tomu, že hodnoty tepové frekvence se v čase mění jen málo, je velmi obtížné sledovat zlepšení a určit touto metodou úspěšnost tréninku. Při měření výkonu můžete plánovaně zvýšit úsilí v konkrétním časovém úseku (či ho naopak snížit) a cíleně pracovat na posunu a zlepšení. Dále je možné stanovit tzv. funkční prahový výkon (Functional Threshold Power – FTP) a s jeho pomocí definovat přesně tréninková pásma. Tento postup umožňuje rovněž vysledovat, jaká tréninková metoda závodníkovi opakovaně „sedí“.

6. Odhalení silných a slabých stránek

Sportovec, který v přípravě a závodu využívá power meter, je schopen lépe odhalit silné stránky a slabá místa vlastního výkonu. Bez znalosti hodnoty výkonu ví závodník kde nebo kdy se cítí slabě, ale nechápe proč. Pomocí grafu výkonového profilu (Power Profile Chart) je možné vysledovat slabá a silná místa v různých úsecích a příslušným způsobem upravit trénink. Trenér pak může na základě vyhodnocení dat jednoznačně stanovit, čemu je v budoucích tréninkových jednotkách i blocích nutné věnovat pozornost.

7. Plánování a předpovědi pro den závodu

Bez použití měřiče výkonu lze cílové časy pro časovky a triatlony odhadovat jen stěží. Při různorodém terénu, výkyvech teplot a síly či směru větru jsou jen rychlost a tepová frekvence prostě nespolehlivé. Pokud používáte měřiče výkonu a nástroj Best Bike Split můžete jít do závodu maximálně připraveni a s reálným cílovým časem. Tato nová metoda určování cílového času pomáhá také realisticky vyhodnotit, zda byl závod z pohledu výkonu povedený či nikoli.

8. Využití nejnovějších vědeckých modelů

Do oblasti vytrvalostních sportů se dostalo v poslední době více vědy i finančních prostředků na vývoj a výzkum a tak se tyto vědecké modely dostaly do rukou i širokému kruhu sportovců. Mezi nejvíce rozšířené patří prognózy závodních časů přes Best Bike Split, výpočet trénovanosti a formy v TrainingPeaks, případně další modely ve WKO4 (výkonová křivka a modelovaný funkční prahový výkon (mFTP)). Tyto modely samozřejmě sledují technologické trendy a nejlépe se využijí, pokud měříte výkon (někdy to bez power meteru ani nejde).

Někteří závodníci i jejich trenéři jsou i nadále zastánci tréninku podle tepové frekvence, ale v současnosti již jsou možnosti širší. Dříve bylo samotné zařízení tak drahé, že pro velkou většinu závodníků bylo zcela nedostupné, ale to už je minulost. Nákup měřiče je samozřejmě jen polovinou úspěchu, protože jeho skutečné přednosti se projeví až po výkonu, při analýze a reflexi. Sběr dat a jejich analýza umožňují rychlé zlepšování a plné pochopení a využití vlastního potenciálu

Ze zahraničních materiálů připravil pro Etriatlon Treninkové centrum – Pavel Kopáček