IRONMAN 70.3 v Zell am See – Věrka Pajkošová 7. místo
Věrka PAJKOŠOVÁ si na konci léta střihla legendární závod série IRONMAN 70.3 v Zell am See
v 7. nejrychlejším čase v kategorii 25-29 let.
Report přímo z místa závodu:
Ironman 70.3 Zell am See – Kaprun, můj první letošní triatlon a hned oficiální půlka. Do závodu jsem proto nešla vůbec s žádnými ambicemi, spíše s vidinou toho, že budu ráda, když dokončím. Na závod jsem se ale ohromně těšila, koukala jsem na reporty a videa z minulých ročníků a všichni závodníci se shodovali na tom, že se jedná o jeden z nejhezčích závodů vůbec.
V pátek večer jsme s Jardou přijeli na místo a hned jsme cítili všudypřítomnou závodní atmosféru. Ironman vlaječky na každém sloupu veřejného osvětlení, v každé restauraci cedulky „Ironman Athletes welcome“ a hlavně závodníci a namakaní borci všude kolem nás 🙂
V sobotu ráno jsme hned šli na race-briefing, který se konal v kongresovém centru v Zell am See, dozvěděli jsme se spoustu důležitých informací, mrkli na videa a animace zobrazující pohyb v depu a na trati. Nasmáli jsme se, když nás upozorňovali na 200 metrový úsek na kole, kde je špatná silnice (no, vypadalo to jak lepší dálnice v ČR) a celkově jsme se dostali do závodní nálady. Ironman značky a cedulky byly všude a tak jsme se rozhodli, že budeme klamat tělem a vydali jsme se koupit si Ironman trička, ať jsme stylový! Ještě jsme se zaregistrovali, vyfasovali batoh plný ironman prospektů a dárečků, prošli si expo a vyrazili do depa.
Depo bylo vystavěno na fotbalovém stadionu, všude stovky dobrovolníků, servismanů, atletů a hlavně fanoušků. Byl to neuvěřitelný pocit být toho všeho součástí. Dle vzhledu jsem se svou růžovou mašinou, růžovým ironman tričkem a ironman batůžkem patřila mezi favority, což byl můj hlavní cíl 🙂
Rozdělili jsme si tedy běžecké/cyklo věci do odpovídajících pytlů, pak to samozřejmě ještě desetkrát přebalili a nakonec jsme si s Jardou šli pověsit kola. Celou dobu jsem se připitoměle usmívala a dělala, že vůbec nejsem nervozní. Poté jsme se úspěšně vymotali ze stovek dalších závodníků a šli už do klidnějšího prostředí, lehce jsme se vyplavali v neuvěřitelně přenádherném a čistém jezeru a pak už jsme se jen těšili na závodní den.
V neděli jsme si šli překontrolovat věci v depu a ani jsme se nenadáli a už jsme byly v neoprenech a rozplavávali se.
A pak to prostě začalo… přes 2000 závodníků na trati a téměř stejný počet fanoušků kolem. Atmosféra by se dala krájet, hudba, super moderátor a super počasí. První vystartovali profíci muži, po nich ženy a pak už co vteřinu dva závodníci. Byli jsme seřazení dle předpokládaného plaveckého času. A pak už přišla řada i na mě, tak jsem skočila do vody a už jsem se uklidila, že to začalo. Plavalo se přenádherně, chytla jsem si krásné tempo, ale bohužel jsem si nevšimla nikoho, kdo by plaval podobné tempo jako já a tak jsem si táhla svoji linku. Věděla jsem, že Jarda je hned za mnou, po operaci ramene ještě nemá plaveckou formu úplně zpět. Plaval se jeden okruh, žádné vlny, teplota vody cca 20 °C, křišťálově čistá voda 🙂
A pak to prostě začalo… přes 2000 závodníků na trati a téměř stejný počet fanoušků kolem. Atmosféra by se dala krájet, hudba, super moderátor a super počasí. První vystartovali profíci muži, po nich ženy a pak už co vteřinu dva závodníci. Byli jsme seřazení dle předpokládaného plaveckého času. A pak už přišla řada i na mě, tak jsem skočila do vody a už jsem se uklidila, že to začalo. Plavalo se přenádherně, chytla jsem si krásné tempo, ale bohužel jsem si nevšimla nikoho, kdo by plaval podobné tempo jako já a tak jsem si táhla svoji linku. Věděla jsem, že Jarda je hned za mnou, po operaci ramene ještě nemá plaveckou formu úplně zpět. Plaval se jeden okruh, žádné vlny, teplota vody cca 20 °C, křišťálově čistá voda 🙂
V depu jsem si v klidu přehodila věci a už jsem nasedala na kolo… no, hned to začlo, už asi na desátém kilometru jsem se přistihla, že se až moc kochám krajinou a přirodou. Bylo to tak nádherné! A byla jsem šťastná za naježděné kilometry v jarní Itálii, protože po 30 kilometrech přišlo 15 km stoupání, ale to už mě dojel Jarda, tak mi bylo fajn 🙂 Nahoře na kopci byla fotobuňka, tak jsem se snažila tvářit ne moc unaveně. Pak už nádherný sjezd serpentin a vlnění do cíle. Celá trasa byla uzavřená, fanoušci úplně všude, v každé vesničce tisíce vlajek, hudba, kapely. Perfektní občerstvovačky a dobrovolníci, servismani a záchranka na každém asi desátém kilometru. Nádherná organizace.
No, když jsem dojížděla do depa, cítila jsem se hodně unavená. Z kola jsem měla nádherný pocit a říkala jsem si, že takový závod se nemůže jen tak vzdát. Naštěstí mě opět zachránil Jarda, když mi v depu vrazil pusu a řekl, že všechno bude dobré. Tak jsem nasadila nový ironman kšilt a chvilku rozešla nohy, pak jsem se rozběhla, protože všude bylo tolik fanoušků, že to ani nešlo jinak. Na startovním čísle jsem měla i jméno a vlajku, takže čeští fanoušci pak povzbuzovali více. Nádherný rovinatá trasa kolem jezera, běželi se dva okruhy vždy s proběhem města. Moc jsem si to užívala a to už jsem věděla, že budu šťastná v cíli. Sem tam byla nějaká krize, protože mé letošní tréninky na běh nepřesáhly vzdálenosti 10km, takže to šlo poznat. Ale doběh do dlouhatánské cílové rovinky po ironman koberci, plácnutí se stovky fanoušků a s moderátorem a už jen cítím na krku tíhu té obrovské finisher medaile!!!
Pak jsem v takové euforii, že jen vím, že mě Jarda vede pro kofolu, chvilku sedíme a jen se usmíváme. Posbíráme se, šupneme do sprch a pak na masáže, což byl nejlepší nápad. Pak už si jen doprožíváme atmosféru, povídáme si s ostatními atlety. Nakonec se dobelháme pro věci do depa a jdeme vyjet nohy.
Celkově závod hodnotím jako nejhezčí závod co jsem kdy zažila. Byl to opravdu nadstandartní zážitek a oficiální hlavička ironman 70.3 šla poznat na každém kroku 🙂 Už teď přemýšlíme nad příštím rokem, protože takovýmto zážitkem se nová krajina, města či země poznávají nejlépe.
Hlavně, že teď mám tu oficiální plaveckou čepičku a všichni se mě na bazéně bojí 😀
Věrka
