Kuba JAROŠ jest CZLOWIEKEM Z ŽELEZA – první IM za 9:34:13
Report Kuby JAROŠE z prvního závodu na IRONMAN-ských distancích.
Pro všechny se pokusím krátce shrnout celý závod 🙂
Jelikož to byl můj první IM, tak mým cílem bylo dojet. Už mám nějaký ten rok tréninku za sebou, tak tento cíl nebyl až tak nereálný. Jiné cíle jsem si nechal pro sebe a řekl jsem si, že až na trati uvidím. Zázemí bylo ohromné, podobné asi jako u IM Challenge. Den před závodem, když jsem to viděl, tak jsem chytil trochu stres. V polštině si poslechl rozpravu, což bylo neméně stresující. Večer jsem si dal věci do depa a jel si dát pizzu k večeři.
Vstávání v 5:00, no nic moc. Opuchlý jsem byl ještě, když jsem lezl do vody 🙂 Start v 7:00. Zazněla siréna a jdeme makat. Plavání bylo v pohodě – jel jsem si své tempo. Vbíhám do depa za 57 minut. Uměl bych to lépe, ale v tuto chvíli není důležité spěchat. Stejně vybíhám mezi prvními. To ukazuje buď na super formu, nebo na to že v Polsku neumí plavat J Naskakuji na kolo. Držím si předepsaný průměr a frekvenci. Fouká jako prase a žene se dle předpovědi déšť. Doufám, že nás mine. Mýlím se. Na 50 km začíná pršet, nejdříve málo, potom už tak, že nevidím přes štítek helmy. Někoho to rozhodí, já jsem v pohodě a vzpomínám si na Xterry – jsem ve svém živlu. Jedou se 4 okruhy, v každém okruhu dlouhý sjezd, jezdím ho v hrazdě, cca 70 – 75km/h, není to moc, ale díky dešti ho jedu naslepo. Hlídám si jen krajnici a středovou čáru abych nevyletěl ze silnice. Každé kolo do sebe dávám tyčku, gel a 700ml ionťáku, skoro mně to připadá jako závody v jedení. Za žádný závod jsem toho tolik nesežral J Do 140km v pohodě, posledních 40km trochu bolí záda z hrazdy, nohy lehce unavené, ale zatím jsem OK. Vybíhám do depa, nazouvám boty a běžím. Nic nebolí, nohy běží, koukám na hodinky – tempo 4:15. To je divný, ale cítím se dobře, tak nezpomaluji. Jak se říká, IM se rozhoduje na 30 km. U mě to bylo na 22km J Zde se ukázal, nedostatek běhů nad 20 km. Nohy pocitově běží stejně, ale tempo klesá. Běžím 4:35 – 4:40, říkám si, když to udržím dobrý. Tempo držím do 32 km. Potom klesám na 4:55 – 5:00. Už to fakt bolí. Rád bych běžel rychleji. Říkám si, čím rychleji poběžím, tím menší čas budu trpět na trati. Na chvíli mě nakopne carbosnack. Ale potom to už nejde. Při průběhu do posledního 7 km kola, koukám poprvé letmo na časomíru. Čas super, dokončím pod 10 hodin, i kdybych šel snad pěšky. To bylo moje tajné přání. Cílem probíhám vykoukaný, ale šťastný v čase 9:34:13. Při prvním IM a rovnou na Mistrovství Polska IM celkově 6. místo, v kategorii 5. místo.
V cíli a ještě několik hodin potom si říkám, IM už nikdy. Později už přemýšlím o startu na oficiálním IM. Dva dny po závodu jsem v pohodě. Nic nebolí, ale pořád bych spal a na kolo si kvůli zmasakrovanému pozadí ještě několik dní nesednu. Příští rok bych chtěl zapracovat na delších bezích ať po půlmaratonu nevykydnu. Potom může být cílový čas ještě lepší. To však ukáže čas a forma. V neděli vše klaplo na jedničku a jsem za to moc rád.
Ještě jednou díky všem za podporu. Mějte se pěkně. Kuba.
